Malířův život

Libor Vojkůvka

Narodil jsem se uprostřed žhavého léta 1947, první den ve znamení Lva v Rychlově u Bystřice pod Hostýnem. Dle očitých svědků, již několik málo dnů po mém porodu, jal jsem se sápati po tužce, péru, štětci, zkrátka po všem, co stopu na papíře zanechávalo. Též jsem se záhy naučil tajně opouštěti postýlku a do blízkého okolí, jen tak v noční košilce, se zatoulal. Tu všady u kořenů bylin, na stoncích, listech, ale i nad nimi řádila nepřetržitě eskadra hmyzí čeládky.

Ano, milý čtenáři, jsou to tři pilíře mého žití. Malířství, cestování a entomologie. Všeho jsem, troufám si dodat, užil dostatečně. Obrazův mnoho jsem namaloval, kolem sta států navštívil a dopřáno hmyzu mi viděti na statisíce. Přesto dodati ještě musím, že mám rád krajinu, obzvlášť tu naši a rázovitý lid v ní.

A i přesto, že na tachometru života mám již natočeno dostatečné množství, neopomenu se rád podívati na růžovou dívčí tvářičku, nožky či zadeček. Chvála bohu.

Zde jsou fotografie z mého dětství

Moje záliby

Sběratelství, akvaristika, cestování, horolezectví, tramping, entomologie, pěstování kaktusů a sukulentů, hudba 20. - 40.let, chov strašilek a jiných roztodivných tvorů…

Od svého raného dětství byl jsem postižen vášnivým syndromem sběratelství. Ze starých opuštěných domů odnášel jsem si často batůžky (ba i batohy) k prasknutí napěchovány různými utensiliemi, jimiž jsem byl fascinován. Staré láhve, pohlednice, hudební a pracovní nástroje, známky, plechové cedule, stříbro, porcelán… Z lesů, hor a potoků dobýval jsem v potu tváře krystaly křemenů, chryzoberylů, berylů a jiných „ylů“. V lůně přírody trhal jsem otepi bylin rozličných; jak léčivých, tak i k požeru dobytku sloužících. Ty pak stávaly se základem četných, bravurně sestavených herbářů. Taktéž sběry entomologické, kterým jsem věnoval velkou píli, mohly se pochlubiti nejednou raritou. Nebylo hmyzího druhu, jenž by v mých krabicích chyběl. Lišaj smrtihlav, stužkonoska modrá, bělopásek topolový, drvopleň cibulový, roháč, nosorožík, mravkolev a další… I první mé stání u soudu svědčilo o velké lásce k přírodě.

Uměl jsem chytiti kluzké pstruhy do rukou, a nebylo-li vyhnutí, použil jsem i svůj ostrý chrup. Touto činností pomáhal jsem přežít naší početné rodině v době, kdy zrovna „nebylo co do huby“. Toto však mně zcela nepostačovalo, a tak jsem si počal pořizovati akvária různé velikosti a rozmanitého rybího osazenstva.

Doma, ve škole, v přírodě – všude jsem maloval. Po kapsách nosil jsem tužky a papíry, které mi otec nosil z pošty. Byly to většinou rozstříhané krabice z balíků. Vášeň ona, dá se říct, s přibývajícími léty se stupňovala a stupňuje i nadále. Stala se i mým hlavním finančním zdrojem a mou největší životní radostí. V době té, ladiv stanice na starém radiu, bylo mi dopřáno slyšeti asi hodinový pořad s Django Reinhardtem a Stephanem Grapellim (Hot Club de France). Oněch šedesát minut swingu zařízlo se v lebku mou tak hluboko a tak citlivě, že ovlivnilo můj krok, mysl, čich, chuť, hmat, zrak, sluch na celý život.

Mým dalším velkým „koněm“ stal se tramping, hra na kytaru, falešný zpěv, horolezectví a jízda na babetě. V letech posledních na každé výstavě botanické, tu odštípnu oplégr, lísteček, ba i celou rostlinku uzmu. Doma ji zasadím a s velkou láskou opečovávám. Jsou to rostliny převážně sukulentní. Tuším, že tato záliba bude mě zaměstnávati notně i v čase budoucím. Chvála bohu, neb pohyb kol rostlinstva na čerstvém vzduchu jest výborným doplněním k mému sedavému malířskému povolání.